Letní a podzimní houby

Hlavní sezona teplomilných hřibů

23. července 2012 v 23:14 | Radek Pilař
Zdravím Vás - přátelé a příznivci kouzel naší úžasné přírody.

Červenec nám na většině území dopřál vysokou hojnost srážek, což se začíná postupně projevovat na výskytu některých hub, především těch nejoblíbenějších - hřibovitých. Opět s přáteli mykology sledujeme několik lokalit ve středních Čechách a začíná se vzácností rodit, že je ani nestačíme maskovat před houbaři, kteří nevědí která bije.....

Tento týden se mi stala zajímavá příhoda.....V pondělí po práci jedu k M. Boleleslavi zkontrolovat přírustek vzácných hřibů, ale co tam nenajdu.....Většina plodnic h. satana je nenávratně pryč, některé červivé plodnice se povalují rozkrájené na "místě činu", místo je celé pošlapané, no prostě to co jsem vidět nechtěl... Ale co následovalo potom mě zarazilo ještě víc.... O několik desítek metrů dál potkávám staršího pána s košem, do kterého už by se nevešel ani špendlik a už z povzdálí pozoruji, že většinu tvoří barevné hřiby... S úctou ke staršímu člověku pána pozdravím, pochválím jeho úlovek a ptám se, jak mu zdejší houby chutnají...
Pán odpovídá: No většinou jsou dobré, ale někdy to paní přežene s nějakým kořením a nedá se to jíst, kolikrát jsme to vyhodili...
Já: A co vlastně máte za houby?
Pán: No žluťáky, modráky a dubáky....
Já: Tak dnešní pochoutku na 100% vyhodíte, vsaďte se...
Pán: Cožpak jsi nějaký jasnovidec, či co mladíku....
Já: Nejsem, ale hřib medotrpký je právě to špatné koření, které tam nepřidává vaše paní, ale nosíte ho domů v koši....

Po ochutnání pán přesně poznal chuť toho záhadného koření, náš rozhovor pokračoval v přátelském duchu ještě několik desítek minut....Ale jak se říká - trpělivost matka moudrosti, aneb osvěta nadevše. Při dalším rozhovoru jsem mu vysvětlil nejedlost a jedovatost jeho houbařských úlovků, ale hlavně jejich vzácnost a to, že bychom tyto nádherné skvosty přírody měli společně chránit, aby se z nich mohli těšit i další generace. Všechny plodnice h. satanů a h. medotrpkých jsme pak společně rozvěsili po větvích, aby mohli výtrusy volně proudit do kraje.
Při přátelském podání ruky jsem věděl, že jsem schodou náhodných okolností získal na naší staranu nového člověka, který tuto osvětu bude šířit mezi své přátele, kteří houbaří na této lokalitě a bude je nabádat k ochraně těchto klenotů....

A zde přidávám několik čerstvých fotoůlovkú....




Konečně zase hřiby

28. června 2012 v 20:21 | Radek Pilař
Jarní měsíce nebyly v severních a středních Čechách zrovna dvakrát bohaté na množství srážek, což se také podepsalo na výskytu hub. Naštěstí červen vše napravil a v současné době se začínají ukazovat první "vlaštovky" vzácných a chráněných druhů hřibů.......

V sobotu 16.6. se objevil na jedné lokalitě v Českém ráji hřib královský (Boletus regius) , v počtu dvou plodnic....Obě plodnice se nám podařilo uchránit, mohly dozrát a splnit své poslání.

Ve stejnou dobu se na stejné lokalitě ukázal i tenhle Hřib Le Galové (Boletus legaliae)
A další kousky jsme našli tento týden, 26.6. ve středních Čechách, - jeden z nejkrásnějších teplomilných hřibů,- hřib satan (Boletus satanas)


26.6. našlo se i několik hřibů plavých (Boletus impolitus)
O víkendu se chystám na kontrolu dalších lokalit, snad se něco zajímavého ukáže.

Voskovka papouščí (Hygrocybe psittacina)

17. srpna 2011 v 22:30 | Radek Pilař
Minulý týden se mi poštěstilo díky Honzovi Gaislerovi (www.orchis.webzdarma.cz) vidět naživo tuhle nádhernou houbu. Rostly většinou v trsech na jižním okraji dubohabrového lesa, který zde byl promíchaný s jasanem...Honza je tam sleduje už asi deset let a ukuzují se docela pravidelně. Zatím bylo na místě asi pět fotitelných skupin...
Více fotek jsem dal do....GALERIE.

Liberecko jede

8. srpna 2011 v 23:45 | Radek Pilař
Jak se celou dobu courám po teplých listnatých lesích Mladoboleslavska, tak zapomínám, jaké krásné houby mi rostou skoro za barákem... Dnes odpoledne jsem proto zajel kouknout na stará dobrá místečka do jehličnatých lesů mezi Hodkovicemi nad Mohelkou a Českým Dubem....

Bylo po dešti, krásný svěží vzduch, kupodivu nikde žádný houbař....To mi naznačovalo, že asi nic moc nebude. Opak je ale pravdou, hned na kraji asi stometrového svahu na mě koukalo devět křemenáčů osikových, plno "babek", několik bedel vysokých a okolo jediného buku asi patnáct holubinek namodralých.
Po překonání svahu se mi otevřela asi 2x2 km velká plocha porostlá na střídačku vzrostlou a mladou smrčinou, se vtroušenou borovicí, modřínem a břízou. Ale hlavně tu jsou prostřídány pásy s borovicí vejmutovkou, kde se už mnoho let ukazuje klouzek bílý.... Zrovna jsem se trefil do nastupující vlny, všude kde jsou vejmutovky jich byly desítky mladých plodnic...
Klouzek bílý.......ATLAS...... GALERIE ......

Jinak ve smrčinách je plno nastupujících i vzrostlých hřibů smrkových, h. hnědých, ryzců černohlávků, m. růžovek, šedivek, pošvatek, a td.....

A taky jedlých šťavnatek olivově bílých, které jsou výborné v octovém nálevu ...
Tady jsou...
A tady jsou ti krásní sewerští smrkáči......GALERIE...............ATLAS....

Ale objektiv potěší i nejedlý ale krásný hřib kříšť, kterých tu hlavně v mladých smrčinách začíná plno....No myslím, že se máme v nejbližších dnech na co těšit..
Hřib kříšť.....GALERIE..........ATLAS.......

Hřib královský - druhá vlna.

25. července 2011 v 22:12 | Radek Pilař
Neuvěřitelné se včera stalo skutečností, když na stejném místě, jako před třemi týdny včera vykukoval z listí růžový klobouk.. Rostou i přes docela chladné počasí minulých dnů, zatím tam jsou dva, ale myslím, že ještě budou schované pod listím....

Hřib královský 24.7..... ATLAS .......... GALERIE .....
27.7.
Taky se záčal ukazovat hřib bronzový..... ATLAS ....... GALERIE ...... Tenhle je dost dobře zbarvený, klobouk téměř černý, to se nevidí často...

A hřib medotrpký .......... ATLAS ....... GALERIE ......

Když je vláha, tak...

23. července 2011 v 18:56 | Radek Pilař
Letošní na srážky bohatý červenec už ukazuje další zajímavé, hlavně hřibovité houby. Ve čtvrtek se nám u M. Boleslavi podařilo už několik hřibů Quletových (Boletus Queletii), celkem dost čerstvých h. plavých (B. impolitus), různobarevné variety kolodějů a kovářů, začínají se klubat hřiby medotrpké (B. radicans), včera jsme objevili trojici začínajících h. satanů (B. satanas) a taky jeden parádní hřib Fechtnerův (B. Fechtnerii)...

Fotky postupně připravuju a házím do galerie....
Hřib Quéletův ATLAS ............ GALERIE

Hřib plavý......ATLAS ............ GALERIE....

Hřib medotrpký ....ATLAS ......... GALERIE...

Hřib Fechtnerův..... ATLAS.............. GALERIE......

Hřib koloděj....ATLAS ........ GALERIE......

Hřib kovář........... ATLAS .......... GALERIE .....

Hřib dubový.......... ATLAS ............ GALERIE.........

Konečně

1. července 2011 v 23:46 | Radek Pilař
V okolí M. Boleslavi před asi dvěma týdny konečně vydatněji zapršelo a první vzácné hřibovité vlaštovky na sebe nenechaly dlouho čekat..
Minulou neděli jsme si dali sraz s kamarádem Tondou z Kralup na jedné výborné lokalitě, která ještě týden před tím byla absolutně bez hub. Hned po vstupu do lesa se nám ukázalo několik hnojníků inkoustových, což už naznačovalo, že houby startují. O několik metrů dál, na okraji teplomilné dubohabřiny vykukoval z listí první hřib plavý (Boletus impolitus)...Po dlouhé pauze jsme se hned nadrženě pustili do focení s konstatováním, že i když už nic jiného nebude, tak že to byla supr neděle...

Plaváčků jsme dohromady našli ještě asi deset, takže spokojenost byla veliká.

Postupně jsme se přiblížili k útvaru, který jsme loni pojmenovali jako "Kouzelný vršek", když se nám tam asi na dvaceti metrech čtverečních ukázalo okolo deseti vzácných, dokonce i zákonem chráněných druhů...
Ale zpět k neděli... Při prohlížení okraje vidím dalšího plaváka, tak na něj kouknu blíž, ale hned se ukazuje něco úplně jiného, červený třeň potvrzuje letos prvního hřiba satana (Boletus satanas).... Volám, Tondoooo satan a Toník natěšeně, ale opatrně přichází, aby se taky pokochal a najednou se zsekává a praví: Kryšote, radši moc nepřešlapuj a pomalu se otoč...Tak se točím a už to vidím...Slabých třicet čísel dělilo nádhernou čtveřici mladých satánků od mého humpoláckého rozšlápnutí...
A tady jsou...


Po tom nádherném šoku jsme si s Tondou dali nejdřív cigáro, abychom byli vůbec schopni fotodokumentace, zavolal jsem ještě Jardovi Malému, který asi za hodinu dorazil a podařilo se nám najít ještě asi pět skupin satanů, dva přerostlé koloděje a několik dubáků....K autům jsme se vraceli se soumrakem naplněni nádhernými zážitky a s nadějí, že se ukážou do týdne i další zajímavě druhy....

Ve středu jsem se odpoledne utrhnul z práce a na chvíli jsme se tam sešli s Jirkou Burelem...Kromně satanů a plaváků se našel i státem chráněný kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta)..
Na stejném místě, jako loni se začali klubat trsy krásné a poměrně vzácné pečárky Bohusovy (Agaricus bohusii)..
A cestou k autu ještě tyhle první kozáky dubové (leccinum crocipodium)...


Na to, že jsme tam nebyli ani dvě hodiny se docela zadařilo....V sobotu ráno jedeme s Tondou na kontrolu, tak uvidíme...

Muchomůrka ježohlavá (Amanita echinocephala)

11. srpna 2010 v 23:24 | Radek Pilař
Je to jedna z dalších vzácností, která se dá v listnatých lesích  v teplejších oblastech najít.
Muchomůrka ježohlavá
Našel jsem je roztroušené na jedné lokalitě poblíž M. Boleslavi. Zde rostou na jižním až jihozápadním svahu na vápencovém podkladu. Les je to čistě listnatý, dubo-habro-lipový.

Houba je to neobyčejně zajímavá a krásná. Vyznačuje se v mládí polokulovitým, později až plochým kloboukem, bílé, nebo nahnědlé barvy, někdy i se zelenými tóny. Klobouk je pokrytý  výraznými jehlanovitými bradavkami.

Lupeny jsou bílé, ve stáří s olivovým nádechem.

Třeň je válcovitý, hlízovitý, na bázi kořenovitě ztenčený, barvy bělavé, někdy se zeleným nádechem.

Prsten blanitý, na vrchní straně rýhovaný.

Houba není jedovatá, ale pro svůj nepříjemný nemocniční pach a nepříjemnou chuť je nepoživatelná....Pro její vzácnost bychom ji měli chránit.
Muchomůrka ježohlavá
Zatím mám nafocené jenom mladé plodnice, až dorostou, tak přidám foto starších.

Bohužel jsem se setkal i s rozkopanými m. ježohlavými, tak je proto vždy maskuju, jako všechny ostatní vzácnosti.

Holubinka černající (Russula nigricans)

7. března 2010 v 23:56 | Radek Pilař
Kdo ji nezná, tak se u skupiny holubinek černajících ani nezastaví, natož aby je dal do koše. Kdo ji ale jednou zkusil, dá mi jistě za pravdu, že se jedná o jednu z nejchutnějších holubinek. Tahle holubinka při rozříznutí nejprve červená, postupně tmavne až nakonec zčerná, toto + řídké a tlusté lupeny + její nevábný vzhled z ní tvoří nezaměnitelnou houbu.

Zde jsou dobře patrné řídké a tlusté lupeny.
Bohužel ji nemám nafocenou rozkrojenou, ale stačí když to zkusíte a uvidíte sami. Tahle černá barva se při tepelné úpravě ztrácí, pak má barvu řekl bych takovou šedou. Má tuhou dužninu zemité vůně a sqělé mírné chuti.
Najdeme ji převážně v lesích smrkových, ale narazil jsem na ně i pod buky a duby od června do listopadu (prosince)......Někdy je téměř celá v zemi, koukají jen kousky klobouků.

Já osobně ji používám do všech možných jídel a nikde nezklamala. Nejlepší jsou mladé, ještě bělavé plodnice v octovém nálevu.


Muchomůrka šedivka (Amanita excelsa)

6. března 2010 v 23:28 | Radek Pilař
Jedna z velmi hojných a jedlých muchomůrek, kterou najdeme od léta do podzimu v lesích listnatých i jehličnatých.
Mnoho houbařů se jí neodváží sbírat, protože mají strach ze záměny za prudce jedovatou muchomůrku tygrovanou, Která má však na rozdíl od šedivky hladký, nerýhovaný prsten a rýhovaný okraj klobouku. Tím rýhováním klobouku se ovšem nemůžem řídit, protože šedivka má u nás běžně rostoucí formu Amanita excelsa var. valida, která má okraj klobouku rýhovaný.
Forma valida má stejně jako m. tygrovaná rýhovaný okraj klobouku. Důležitý znak šedivky je bělavý, z vrchní strany vždy rýhovaný prsten.

Ještě by mohla být zaměněna za jedovatou muchomůrku porfyrovou, která má však výrazne vláknitý třeň a vyrůstá ze žlutohnědé až hnědé pochvy, prsten má z vrchní strany rýhovaný.


Takže bezpečná šedivka má vždy rýhovanou vrchní stranu prstenu, nikdy nevyrůstá z pochvy, báze třeně je hlízovitě rozšířená, dužnina má zemitý pach.

Pavučinec osikový (Cortinarius trivialis)

6. března 2010 v 19:59 | Radek Pilař
Je to velice dobře určitelný druh. Klobouk je vyklenutý až plochý, někdy s nízkým hrbolem uprostřed, slizký okrově hnědý až hnědooranžový, za sucha slámově žlutý. Lupeny zoubkem sbíhavé, v mládí nafialovělé, později rezavě hnědé. Hlavní poznávací znak je třeň, který je asi od poloviny dolu rozpraskaný v šedoolivové pásovité šupiny.
Ve většině odborné literatury je uváděn jako jedlý, ale někde ho uvádí jako nejedlý....Proč to nevím. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je výtečný v octovém nálevu a při troše pozornosti se nedá zaměnit se žádnou jedůvkou. U smrtelně jedovatých pavučinců (p. nádherný, p. plyšový, p. citronový) je třeň vláknitý a hladký.
Šupinatý třeň z něho dělá téměř nezaměnitelný druh.

Roste od července, ale jeho hlavní období je podzim, říjen - listopad, za příznivého (teplého) počasí i prosinec. To pak vytváří v osikových hájích početné skupinky nádherných plodnic. Je dost hojný a našel jsem je i pod duby a buky, ale jen zřídka.

Hnojník obecný (Coprinus comatus)

23. února 2010 v 0:51 | Radek Pilař
Už jste si někdy udělali smaženici z čerstvých hnojníků obecných? Jestli jste třeba jen trochu kulináři, tak to určitě zkuste....Je to opravdu delikatesa.
Zde na fotce jsou ty nejlepší, mladé plodnice, které se hodí na přípravu labužnické pochoutky.

Je to velice statná, až 40 cm vysoká a krásná houba.
Roste dost hojně většinou ve skupinách v lesích i mimo les, na zahradách, na loukách, hlavně na živných půdách. Je téměř nezaměnitelný.
Mladé plodnice jsou vejcovitého tvaru, postupně se otvírají a protahují, klobouk je bílý až narůžovělý, s výrazně odstálými šupinami, postupně dost rychle tmavnoucí, nakonec černá a rozpadá se a zrovna tak i lupeny. Třeň je válcovitý, na bázi kyjovitý, jemně vláknitý až šupinkatý, bělavý, s vytrvalým prstenem, ktery se dá většinou volně posunovat po třeni.
Je známo, že hnojník rychle podléhá hnilobě. Já jsem je jednou zapoměl v košíku v autě přes oběd, asi hodinu a když jsem na ně přišel, byla z nich šedočerná kaše. Takže doporučuji, když na ně narazíte, tak je posbírejte až na zpáteční cestě a doma je hned zpracujte.
Exemplář na tomto obrázku už vykazuje známky rozkladu a proto bychom si neměli už na něm pochutnávat.

Na konzumaci doporučuji sbírat jen mladé, zavřené, bílé nebo narůžovělé jedince. Jak začne klobouk od okraje tmavnout, tak už je rozjetý hnilobný proces a to by mohlo vyvolat i zažívací potíže.....a to přeci nemáme zapotřebí. Většinou jich roste plno pohromadě a to od mladých až po teměř rozložené, takže výběr je.
Literatura píše, že roste od května, já je ale nacházím většinou už v první polovině dubna s kačenkami a smrži. Na svých lokalitách se pak objevuje ve vlnách celou sezonu až do zámrzu.

Křehutka vláhomilná (Psathyrella piluliformis)

18. února 2010 v 0:52 | Radek Pilař
Je to obyvatel pařezů, padlých větví a kmenů listnatých stromů - vetšinou buků, habrů a dubů. Objevuje se většinou od srpna a roste potom až do zámrzu, ve skupinkách, ale i v bohatých trsech. Často roste ze dřeva, které je ponořené v lesním humusu, takže to vypadá, že roste zdánlivě ze země - jako na prvním snímku...
Vyznačuje se 2 - 6 cm širokým, v mládí polokulovitým, později až nízce vyklenutým kloboukem barvy hnědé až masově hnědočervené, později vybledající do šedohnědé, uprostřed někdy světlejší (viz snímek č 2), na okraji s velem.

Lupeny úzce připojené až přirostlé, bělavé, nakonec tmavě až čokoládově hnědé, s bělavě čokoládovým ostřím.

Třeň válcovitý, v mládí se zbytky vela, později jen vláknitý, bělavý, někdy až okrový.
Minulý podzim jsem je poprvé zkusil naložit do octového nálevu (viz recept) a musim říct, že jsou lahodné. Často rostou pohromadě s opěnkou měnlivou, ale pozor i s jedovatou třepenitkou svazčitou, nebo smrtelně jedovatou čepičatkou jehličnanovou, ta má ale lupeny vykrojené a široce připojené.

O těchto dvou jedovatých si budeme povídat příště.






Křehutka kuželovitá (Psathyrella conopilus)

16. února 2010 v 23:21 | Radek Pilař
Křehutky jsou velmi rozsáhlý druh většinou trsnatě rostoucích drobných hub. Já osobně se v nich ještě moc nevyznám. Většinou ale vyrůstají na zbytcích dřeva, jak na pařezech, tak na zetlelém dřevě v lesním humusu.
Jak jsem již psal, moc se v nich nevyznám, ale křehutka kuželovitá je dobře poznatelná podle dlouhého a štíhlého třeně, kuželovitého, až do dvou třetin rýhovaného klobouku barvy v mládí hnědé, postupně vybledající do šedohněda. Nejlépe se dá určit podle toho, že povrch klobouku je pokrytý jemnými hnědými chloupky, takzvanými setami, které jsou u tohoto druhu viditelné i pod lupou.
Lupeny jsou úzce připojené, v mládí šedé, postupně tmavnoucí do tmavošedé, až černé barvy s bělavě vločkatým ostřím.

Tyto jsem našel na úpatí bukohabrového svahu v místech kde je velké množství spadaného listí, okolo několika starých habrových, nebo bukových pařezů.
Křehutka kuželovitá je uváděná jako nejedlá, proč to nevím - ještě jsem ji neochutnal, ale jedovatá podle dostupných zdrojů není.

V dalším článku si řekneme něco o jedlé a v octovém nálevu výborné křehutce vláhomilné.

Suchohřib sametový (Xerocomus pruinatus)

8. února 2010 v 16:04 | Radek Pilař
Téměř každý houbař se těší na konec září, kdy začíná tenhle parádní zástupce hřibovitých růst v plném nasazení. Jen si vzpomeňte, když jdete smrkovým lesem a dorazíte ke skupině vzrostlých buků. To se pak někdy "sameťáci" dají počítat na jednom fleku na desítky, né-li na stovky.

Minulý rok však, jakoby tihle snad do všech pokrmů se hodící krasavci z lesů téměř zmizeli, nebo alespoň z mých lokalit.
V roce 2008 jsem jich přinesl domů od konce září, do zámrzu,( to bylo snad někdy začátkem prosince) plno, velkou část jsem naložil do octa, tak je mám nejradši. Ale sezona 2009 mi jich dala asi jen deset.
Po konzultacích s libereckými kolegy jsme usoudili, že za to mohl dlouhodobý nedostatek vláhy, který naší zemi minulé léto trápil. I když většina hřibovitých se docela ukazovala, sameťáků bylo málo. Jejich podhoubí už asi nedokázalo na podzimní srážky nastartovat.
Jakou máte se sameťákama zkušenost Vy?
Kolik se Vám jich podařilo minulý rok najít?
Máte nějaký zajímavý recept na jejich úpravu?
Pište do komentářů, nebo na můj mail, pište své oblíbené houbové recepty, které by jste chtěli doporučit nám všem - já Vám je zde zveřejním.

Ryzec šeredný (Lactarius turpis)

3. února 2010 v 19:03 | Radek Pilař
Jeden z mnoha druhů ryzců, který roste v létě a na podzim většinou ve smíšených lesích a to hlavně ve smrčinách promíchaných břízou, na kyselých půdách.
Je dobře určitelný podle zelenohnědého, až černavého zpočátku vyklenutého, později plochého, uprostřed vmáčklého, nepásovaného, dlouho podvinutého klobouku.

Třeň je krátký, válcovitý, často ďubkatý, světle žlutě, až hnědě olivový, ve stáří od báze šedohnědnoucí. Často je třěň celý v zemi, koukají jen klobouky.

Dužnina je bělavá, tuhá, na řezu slabě hnědnoucí, bez výrazné vůně a s palčivou chutí.

Mléko bílé, až vodnaté, silně palčivé.
Ryzec šeredný je dostatečně tepelně neupravený doslova nepoživatelný. Ve východní Evropě je běžně sbírán. Dlouhodobým vařením palčivost mizí a pak ho normálně konzumují.

Můj kamarád, jeden mykolog z Liberce je nakládá do octového nálevu a nemůže si je vynachválit. Po dlouhou dobu byl u nás uváděn v odborné literatuře pouze jako nejedlý, ale v posledních letech byla v dužnině zaznamenána přítomnost dost nebezpečné látky necatorin, která je vysoce mutagenní. Tato látka se u ryzců šeredných objevuje dost sporadicky, v různé koncentraci a může spůsobit dost těžké poškození zdraví.

Já osobně jsem se těšil, jak si je v následující sezoně naložím do octa, ale radši si po tomto zjištění nechám zajít chuť, kamaráda na to upozorním a ani Vám nedoporučuji jejich konzumaci, vždyť je na světě tolik dobrých a bezpečných hub, že nám to nestojí za to, hrát Ruskou ruletu....Co myslíte.
Je pravda, že si svůj název " šeredný " opravdu zaslouží. Je skoro nezaměnitelný a ke sběru moc neláká....

Jedlý, ale....

17. ledna 2010 v 19:30 | Radek Pilař
Hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius). Je to velice hojná houba, většinou roste ve skupinách, nebo v trsech na zbytcích dřeva na loukách, i na travnatých místech v lese, od května až do mrazů.
Klobouk je zvoncovitý, rýhovaný, šedý, až bělavý, většinou hnědě šupinkatý.
Třeň je bělavý, válcovitý, někdy na spodu vřetenovitý. Je jedlý, z vlastní zkušenosti mohu říct, že je výborný. V kombinaci s alkoholem může vyvolat i dost nepříjemné otravy. Obsahuje látku koprin, která sama osobě není jedovatá, ale zastavuje odbourávání alkoholu v krvi. K otravě dochází díky látce acetaldehyd, což je meziprodukt rozkladu
Jeden můj kamarád to zkoušel. Snědl k večeři hnojníky a pak si dal nějaké to pivo. Povídal, že se mu po chvíli zabarvila kůže do modrofialova, jinak nic zvláštního nepociťoval, ráno když se vzbudil, bylo vše pryč.
Jestli někdo máte nějakou zkušenost, týkající se hnojníku inkoustového v kombinaci s alkoholem, klidně pište do komentářů.

Jedlé houby, které se dají během prosince najít.

8. prosince 2009 v 16:01 | Radek Pilař
Většina lidí si myslí, že houbařská sezóna končí někdy v polovině října. To je ale omyl. V mírném pásmu severní polokoule rostou houby po celý rok. V každém ročním období se vyskytují různé druhy. Letošní nadprůměrné listopadové teploty prodloužily sezónu letním a podzimním houbám a tak se stává, že i v současné době nacházíme druhy, které v jiné roky už dávno skončily. Myslím, že kdo půjde tento týden do lesa, tak při troše štěstí může najít i pravého hřiba a posunout si tak rekord v datumu nálezu. No byla by to velká náhoda, ale co kdyby, za pokus to stojí.
Tenhle krasavec se mi připletl do cesty 25.11.
Bylo na něm vidět, že je čerstvý a rychle rostlý. Na omak tuhý, voňavý, ústí rourek krásně žlutá...
Chce to pátrat ve vrstvě spadaného listí, kam se tak snadno nedostanou ranní přímrazky....


V současné době je nevim jak jinde, ale na Liberecku velmi hojný pařezník pozdní (Panellus serotinus).
Je to jedlý druh, některé plodnice jsou sice hořké, ale třeba do octového nálevu, nebo do asijských pokrmů je výborný. Pařezník se docela podobá některým druhům hlív, ale při pozorném sledování rozlišovacích znaků je nezaměnitelný...
Základní rozlišovací znak je třeň, u pařezniku je okrový až tmavě hnědý, vždy pokrytý šupinkami,které jsou tmavší než podklad. U některých jedinců se může zdát, že chybí....stačí se pořádně podívat. Lupeny jsou od třeně ostře odděleny. U hlívy ústřičné jsou lupeny daleko sbíhavé, pozvolna končící na bělavém třeni....
Na následujícím snímku je trs odrostlejších pařezníků.
Pařezníky najdeme vetšinou od pozdního podzimu (listopad) do konce roku, při mírných zimách i déle. V některých letech jsem ho oběvil i v létě, (červenec, srpen) ale to jen ojediněle a plodnice se většinou rychle kazí.
Vybírá si vlhká místa kolem vodních toků a nádrží, kde roste v trsech na odumřelých kmenech větvích a pařezech olší, vrb, jív a jiných listnáčů, často ve společnosti penízovky sametonohé.


Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je další zimní druh, který je právě v plném nasazení. O hlívě a nejen o ní, ale o velkých výpravách za touto nádhernou houbou Vám více poví můj nový kamarád, mykolog a milovník přírody
Václav Burle ZDE, na svém úžasném blogu. Opravdu to stojí za to.
V mladých borových lesích se stále ještě dá najít Šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) a to v dost hojném počtu. Jak sám název napovídá, oběvuje se většinou pozdě na podzim, především po prvních mrazech a roste pak do totálního zámrzu.
Tvarem lupenů a pozdním růstem pod borovicemi je tento druh nezaměnitelný za žádnou jedovatou houbu, záměna je možná jen za jiné druhy šťavnatek, které jsou také jedlé.
 
 

Reklama