Houby na rostlinném substrátu

Další houby od Jizery

5. ledna 2010 v 19:50 | Radek Pilař
Další z mnoha druhů rostoucích od léta do podzimu na rostlinných zbytcích je kropenatec otavní (Panaeolus foenisecii)
Opět nejedlý druh, který se umí elegantně tvářit před objektivem. Nejhojnější je na podzim, ale najdeme ho už v létě.
O kropenatcích toho ještě moc nevím, snad jen to, že je jich více.
Ale řekněme si něco o houbě zajímavější a hlavně jedlé.
U Jizery velmi hojná Límcovka obří, nebo taky vrásčitoprstenná (Stropharia rugosoannulata).
Je to ceněná jedlá houba, která se objevuje už na jaře v době májovek a roste průběžně ve vlnách až do pozdního podzimu. Má několik forem, lišících se barvou klobouku. U Jizery rostou dvě, se světlým kloboukem, ta je na prvním obrázku a varieta red, která má klobouk zbarvený hnědočerveně. Lupeny jsou široce připojené, světle šedé, ve stáří až černofialové. Dobrým poznávacím znakem je blanitý, nahoře rýhovaný prsten, ten ale velmi rádi pojídají plži, takže někdy úplně chybí. Ale tutový poznávací znak jsou bílé kořínky na třeni, které jsou dobře viditelné po vyjmutí plodnice ze substrátu.
Loni na podzim jsem zcela náhodou přišel na jednu velikou zajímavost. Byl jsem jednou ráno kouknout u Jizery na to, jak rostou. Na místě bylo asi patnáct jedinců límcovky, ale většinou už přerostlé. Na konec jsem našel jednu mladou a ještě zavřenou, vyjmul jsem ji a nafotil z různých stran a ve skupince se staršími plodnicemi. Nakonec jsem jel do zaměstnání a vyjmutou plodnici jsem nechal ležet na místě, že se tam odpoledne vrátím a porozhlédnu se ještě po dalších mladých, konzumních kusech.
Ten den už jsem to nestihnul, ani ten týden. Pracovní vytížení bylo neočekávaně tak velké, že jsem se na místo dostal až asi za deset dnů.
Ovšem překvapení bylo veliké. Nejen, že za tu dobu narostlo plno mladých límcovek, ale ta, kterou jsem tam nechal ležet, už byla normálně zralá. Normálně ležela na zemi, ale kořínky měla zapuštěné do země a vesele jela dál. Vůbec jsem to nechápal a u jiných druhů jsem tuto schopnost nepozoroval, Každopádně je to zajímavé poznání, schválně to vyzkoušejte a uvidíte, že nekecám. Bohužel už jsem to nestihl zdokumentovat, ale letos to určitě napravím a plánuju růst límcovky obří sledovat podrobněji. Němci ji pěstují na substrárech ze slámy a pilin, tak bych to chtěl taky vyzkoušet. O tom, jak se mi to bude, nebo nebude dařit Vás zde budu průběžně informovat.
Na druhém obrázku je varieta red.

V poslední době se límcovka obří velice často ukazuje na místech pokrytých mulčovací kůrou, (kruhové objezdy, záhony, prostory před supermarkety a td.) ve společnosti smrže pražského.
Pokud někdo máte zkušenost týkající se pěstování límcovky obří, budu Vám vděčný za radu a myslím, že nebudu sám.
Mějte se krásně. Kryšot.

Drobnosti od Jizery

4. ledna 2010 v 18:48 | Radek Pilař
Mykologicky velmi zajímavá jsou místa okolo vodních toků, kde se při zvýšeném stavu vody usazuje vše, co voda přinese. I když na takových místech najdeme i plno věcí, které tam moc rádi nevidíme, například pet lahve, igelity a všechno možné, tak voda přináší hlavně velké množství rostlinných zbytků a ty se stávají živnou půdou pro různé zajímavosti.
Já mám několik takových míst u Jizery a můžu říct, že především podzim je zde na výskyt hub velice pestrý.Slzečník žloutkový (Bolbitius titubans)
Krásná houbička, která většinou roste ve skupinách, nebo i v trsech na rozkládajících se zbytcích rostlin, na půdě bohaté na dusík. Plodnice tvoří podle počasí někdy už v dubnu, ale většinou od května. Hlavní období růstu má slzečník žloutkový na podzim, to se jich dají najít stovky.
Na stejných místech nacházím i jeho příbuzný slzečník síťnatý (Bolbitius reticulatus)
Oba druhy si jsou dost podobné, ale tento se liší především kloboukem, který je vrásčitý, jakoby pokrytý síťkou, u žloutkového je klobouk většinou hladký, na okraji rýhovaný. Konzumaci slzečníků jsem zatím nezkoušel, ale v dostupných zdrojích je uváděn jako nejedlý.
Příště, další druhy od Jizery....Je jich moc a některé ani neumím určit.
 
 

Reklama