Leden 2010

Tip na výlet.

30. ledna 2010 v 19:49 | Radek Pilař |  Můj houbařský rajón
Pravá zima stále drží vládu, houbami se to v současné době zrovna nehemží, tak jsem se byl dneska podívat na můj houbařský rajón trošku z nadhledu. A to z rozhledny Kopanina, která je veřejnosti přístupná a můžete z ní spatřit opravdu velkou část naší země.

Cesta k rozhledně vede od myslivecké chaty asi 300 metrů lesem. Myslivecká chata s restaurací se nachází u silnice Turnov - Jablonec nad Nisou, asi dva kilometry od obce Frýdštejn. Klíče od rozhledny půjčují kousek od této restaurace, stačí se tam zeptat a oni Vás tam navedou.
Pokud někdo vyrazí na rozhlednu ještě během zimy, mohu potvrdit, že cesta je vyšlapaná a vyježděná od běžkařů, takže se tam jde celkem pohodlně.....

Rozhodně to stojí za to. Myslím, že to je tip na příjemný rodinný výlet, který nám pomůže překonat tu dlouhou zimu. Pod obrázkem jsou podrobné informace o rozhledně, které jsem našel na internetu. Více fotografií z dnešního výletu najdete v galerii ve složce Český ráj.
Vrch Kopanina a rozhledna na něm patří určitě k nejnavštěvovanějším místům v okolí Malé Skály spolu se zříceninami hradu Vranova (Pantheon) a Frýdštejna. Každý se sem rád vydá, neboť z výšin rozhledny je možné vidět na jedné straně velkou část Českého ráje a na druhé pohoří Jizerských hor a Krkonoš. Za velké viditelnosti je možné spatřit v dáli hrad Bezděz či vzdálený Házmburk, vrchol Ještědu, Kozákov a v pozadí Zvičinu či hluboko pod rozhlednou viditelnou Malou Skálu či hrad Frýdštejn. Vznik myšlenky, postavit na Kopanině rozhlednu, se datuje do roku 1892, kdy byl na Kopaninu směřován jeden z prvních výletů Klubu českých turistů z Turnova. Hřbet Kopaniny byl tehdy vnímán, jako pomyslná jazyková hranice mezi českým vnitrozemím a pohraničím s převážnou většinou německého obyvatelstva. A proto se všem zúčastněným jevilo vhodné vztyčit na vrcholu jakousi "strážní baštu českého národa. Smělá výzva byla bez otálení realizována vedením odboru KČT. Byl pověřen její člen ing. František Duba, aby vypracoval projekt vystavění rozhledny. V základním návrhu byla předložena 18 metrů vysoká věž vystavěná z pálených cihel, na konci zakončená cimbuřím. Návrh byl přijat a tak se na podzim 1893 konalo symbolické položení základního kamene rozhledny. Práce byly úspěšně završeny 3.června 1894 při slavnostním předání rozhledny do provozu. V časopise turistů popsal přímý účastník tehdejší slavnosti takto: "V ten den se do Malé Skály sjely stovky příznivců turistiky z celých Čech. Z Prahy byl dokonce vypraven zvláštní vlak, který přivezl delegáty ústředí i zástupce ostatních odborů KČT. Ve tři hodiny odpoledne se všichni shromáždili u rozhledny. Po projevech a odeznění Chorálu národa českého předal stavitel Knop klíče od rozhledny jednateli turnovského odboru panu Reslovi, který stavbu slavnostně odevzdal turistické veřejnosti. První den prý na vyhlídkovou plošinu věže vystoupilo více než 400, lidí a na vstupném se vybralo 20 zlatých a 7 krejcarů.To jak vypadá rozhledna nyní se rozhodlo v roce 1936, kdy byl vyhlídkový ochoz zastřešen a zasklen. V roce 1948 dostala rozhlednu do opatrování TJ Frýdštejn a v roce 1965 ji převzal Obecní úřad Frýdštejn, pod jehož správou je dodnes.

  • Cesta: Pěšky:Na rozhlednu je možné vystoupit buď z Malé Skály a to po zelené turistické značce 4km a nebo přes Vranov a Frýdštejn po červené a z Frýdštejna po modré 4,5 km - a nebo je možné vydat se na Kopaninu z Rychnova u Jablonce nad Nisou a to od nádraží po žluté turistické značce. Výstup z Rychnova je pohodlnější - stoupá plynuleji a nepřekonává prudká táhlá stoupání
  • Autem: Autem je možné dostat se až k Myslivecké restauraci pod Kopaninou - zde je parkoviště a k rozhledně je to asi 400 metrů.
  • Na kole: Z Malé Skály např. vede modrá cyklostezka, ale výjezd touto stezkou je opravdu jen pro zdatné borce (stoupání je někdy hodně extrémní) - pro ostatní bude lepší vydat se k rozhledně po silnici přes Frýdštejn.

  • Výška: 657,2 m.n.m.
  • Poloha: 4 km od Malé Skály
  • Ostatní: Pro počtáře - na rozhlednu vede 94 schodů, celkem 11 dřevěných a 79 kovových, Výška rozhledny je 18 metrů. Pokud nebude rozhledna otevřena je možné si od ní zapůjčit klíče - klíč v Myslivecké chatě na Kopanině. Vstupné 10 Kč. (Záloha za klíč 100 Kč)

Nejchutnější houby v octovém nálevu.

22. ledna 2010 v 22:13 | Radek Pilař |  Nakládané houby
Venku mrzne, až praští, vše je zahaleno ve sněhové peřině, předpovědi meteorologů na následující dny nejsou příliš optimistické, sedím ve vytopené místnosti před monitorem a právě otevírám sklenici nakládaných hub.

Moji přátelé, Liberečtí mykologové mi minulý rok dali recept, o kterém si troufám tvrdit, že jsem ještě lepší nakládané houby nejedl...Fakt bomba. Protože recept už je nějaký čas zveřejněný, ale nevím přesně kde, rozhodl jsem se, že ho pro Vás zveřejním zde.....
...Tak tedy...

MYKOLOGICKÝ KROUŽEK LIBEREC
Recept na nejchutnější houby v octovém nálevu od 18 násobného vítěze soutěží "Houby v octě" Jaroslava Burdy.

Nejprve několik dobrých rad:
Houby do octa používáme mladé, pevné, nerozmoklé, nečervivé.
Mezi nejlepší houby do octa, kromě všech hřibovitých, patří i holubinka namodralá, černající, kolčaví, nazelenalá, bukovka, mandlová, olivová, ryzec pravý, liška obecná, slizák mazlavý, šupinovka zlatozávojová, závojenka podtrnka, hlíva ústřičná, muchomůrka růžovka, šedivka, strmělka mlženka, václavka obecná, čirůvka májovka, zelánka, havelka, fialová a dvoubarvá, šťavnatka slonovinová a pomrazka, sírovec žlutooranžový, pstřeň dubový, ...S možností použití v čínské kuchyni to jsou: Ucho Jidášovo, rosolozub huspenitý, patyčka rosolovitá.

POSTUP:
Houby vyčistíme - nejlépe v sítu pod tekoucí vodou, nakrájíme na přiměřeně velké kousky a předvaříme ještě v den sběru!
Ve velkém hrnci, naplněném houbami téměř do poloviny, houby předvaříme v co největším množství vody. Na 1 litr vody použijeme rovnou polévkovou lžíci soli, 16 količek pepře, 3 kuličky nového koření,1 bobkový list. Můžeme přidat kořenovou, zvláště celer.
Houby předvaříme podle tvrdosti 10 - 20 minut. Václavka je za syrova jedovatá - vaříme vždy dvacet minut, hlíva ústřičná bývá v některých částech plodnice tužšší, tyto části vaříme až jednu hodinu. Po celou dobu varu sbíráme vzkypělou pěnu a případné nečistoty. Vývar slejeme a houby opláchneme na sítě studenou vodou. Pokud použijem kořenovou zeleninu, odstraníme ji a dál již nepoužíváme.
NÁLEV:
0,25 l octa 8%
0,75 l vody
20 g soli - rovná polévková lžíce
50 g cukru
10 tablet umělého sladidla SUALIN

1 bobkový list
1 hřebíček
3 kuličky nvého koření
15 kuliček pepře
1,5 lžičky hořčičného seminka
0,5 lžičky koriandru (plod)

Vše necháme 5 minut povařit, řecedíme, koření rovnoměrně rozdělíme do sklenic.
Předvařené houby necháme dobře okapat a plníme spolu s čerstvou zeleninou - cibulí, mrkví, celerem, případně květákem, sladkou paprikou, brokolicí, patizonem a koprem asi do tří čtvrtin sklenice. Musí nám zbýt dostatek místa pro nálev. Do každé sklenice přidáme pro vyvážení chuti malý kousek feferonky. Nejvýrazněji koření dlouhé, mírně palčivé "kozí rohy", do sklenice 0,37 l použijeme asi 6 cm této papričky.
Uzavřené sklenice zcela ponořené ve vodě sterilujeme 25 minut při 100°C.

Nezbývá nic jiného, než popřát Vám dobrý lov a dobrou chuť.

Opravdu tenhle recept stojí za to.
Můžete mi poslat Váš recept na Krysot74@seznam.cz a já Vám ho zde zveřejním.....Všichni rádi zkoušíme něco nového.


Jedlý, ale....

17. ledna 2010 v 19:30 | Radek Pilař |  Letní a podzimní houby
Hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius). Je to velice hojná houba, většinou roste ve skupinách, nebo v trsech na zbytcích dřeva na loukách, i na travnatých místech v lese, od května až do mrazů.
Klobouk je zvoncovitý, rýhovaný, šedý, až bělavý, většinou hnědě šupinkatý.
Třeň je bělavý, válcovitý, někdy na spodu vřetenovitý. Je jedlý, z vlastní zkušenosti mohu říct, že je výborný. V kombinaci s alkoholem může vyvolat i dost nepříjemné otravy. Obsahuje látku koprin, která sama osobě není jedovatá, ale zastavuje odbourávání alkoholu v krvi. K otravě dochází díky látce acetaldehyd, což je meziprodukt rozkladu
Jeden můj kamarád to zkoušel. Snědl k večeři hnojníky a pak si dal nějaké to pivo. Povídal, že se mu po chvíli zabarvila kůže do modrofialova, jinak nic zvláštního nepociťoval, ráno když se vzbudil, bylo vše pryč.
Jestli někdo máte nějakou zkušenost, týkající se hnojníku inkoustového v kombinaci s alkoholem, klidně pište do komentářů.

Český ráj = Houbařský ráj

15. ledna 2010 v 16:29 | Radek Pilař |  Můj houbařský rajón
Zdravim Vás, přátelé přírody.
V tomto článku bych Vám chtěl říci něco o mém houbařském revíru.
Pocházím z Českého ráje, z obce Malá Skála, která se rozprostírá na svazích malebného údolí řeky Jizery a je téměř ze všech stran obklopena lesy.
Protože jsou zde lesy různých typů a podrobný popis všech lokalit by zabral hromadu času, budu Vám je postupně popisovat ve více článcích.
Po obou březích Jizery jsou svahy porostlé převážně listnatými lesy. Převládá buk, ale místy je les promíchaný habrem, dubem, břízou, jedlí a borovicí. Tyto lesy jsou velice bohaté na druhy, hlavně letních a podzimních hub. V době od května do listopadu se zde dá najít spousta zajímavostí, jak jedlých, tak jedovatých. Většinou v druhé polovině května zde začíná první vlna hřibů dubových, borových, kovářů a kolodějů, k nim se připojují různé druhy holubinek, já teda sbírám jen mandlovou a namodralou, tyto dvě poznám na pohled, ty ostatní bych musel ochutnávat a to se mi nechce. Zhruba od roku 1995 se zde začala ve velkém množství objevovat liška obecná a liška bledá, asi se po odchodu minulého režimu opravdu vyčistilo ovzduší a je vidět, že těmto háklivým druhům to prospělo. Na jednom místě zde roste hřib kříšť, na toho mám na maloskalsku jen jednu lokalitu, zajímavé ale je, že na okraji výskytu kříště občas vyroste několik křemenáčů dubových a to v čisté bučině, na téhle lokalitě o ně jinde nezavadíte. V loňském roce jsem zde našel několik druhů vláknic, které zatím přesně určit neumím, každopádně jsou všechny nejedlé, až prudce jedovaté. Dá se tu najít plno druhů pavučinců, včetně vzácného červenošupinného, chřapáč jamkatý, stroček trubkovitý - ve velkém množství, muchomůrky citronová, zelená, tygrovaná, růžovka, šedivka, pošvatka, pestřec obecný, včetně hřibu příživného, různé druhy pýchavek, hvězdovek, a plno dalších.
Ná této lokalitě se vyskytují i jiné vzácné rostliny...
Přeslička obrovská tu roste ve velkém množství a je to opravdu nádhera, kdo z Vás by měl zájem, domluvíme se mailem a můžeme se tam jít podívat...
Do galerie jsem dal několik leteckých snímků mých lokalit a Českého ráje.

Lednová procházka kolem Mohelky

8. ledna 2010 v 16:08 | Radek Pilař |  Výpravy na houby
Protože meteorologové předpovídají v následujících dnech vydatné sněžení, vzal jsem si dneska volno a vyrazil se psem a foťákem na mé oblíbené zimní lokality k malé říčce Mohelce.
Mohelka pramení pod obcí Kokonín u Jablonce nad Nisou a na své asi třicetikilometrové cestě se kroutí malebným ůdolím přes Rychnov, Hodkovice, pod zámkem Sychrov, Třtí, Trávníček, Libíč, Podhora, až do obce Mohelnice, kde se vlévá do Jizery.
Zachovalé lužní lesy, bohaté na druhy dřevin, i bylin jsou domovem pro spoustu běžných, i vzácných druhů hub.
Dnes jsem navštívil asi čtyři kilometry dlouhý úsek na středním toku, nějaký sníh zde ještě leží, ale plodnice na dřevě byly docela dobře viditelné.
Bylo k vidění celkem dost, ještě docela zachovalých pařezníků pozdních. Na konzumaci už asi nebudou, ale na to, že bude půlka ledna, vypadají dobře.
Na padlých, i stojících kmenech se semtam ukazují sametonožky, ale v současné době né moc hojně a ani né v dobré formě. Jsou to spíše pozůstatky prosincové vlny. Podle zkušeností z předchozích let najede další vlna při první, výraznější oblevě
Asi po dvou kilometrech chůze mám plantáž na ucho Jidášovo. Když se trefim do vlny, tak se jich tu dají najít na větvích planého černého bezu stovky, někdy možná i přes tisíc.
Nicméně dnes jsem se netrefil, bylo jich jen několik zoufalců, promrzlých na kost.
A tak jdeme dál, pomalu začíná sněžit, pes vyhnal ze křoví dva divočáky a z dálky vidim, jak na padlém, částečně zasněženém kmenu olše vyrůstá několik plodnic troudnatce pásovaného. Byly celkem fotitelní, tak jsem je parkrát cvaknul.
Přístup nebyl uplně nejlepší, tak jsem měl stativ postavený jednou nohou na pařezu a dvěma na zemi. Při jeho balení se část sněhu z pařezu odstranila a já si na poslední chvíli všiml, že tam něco roste. A tak jsem začal dechem odtávat zbytky sněhu, asi po minutě se odhalil krásný trsík mladé helmovky pařezové. Takže se fotilo dál. Umělým dýcháním z úst do pařezu jsem takto odhalil ještě další dva trsy, no strávil jsem tam skoro dvě hodiny, hustej zásek.
Po nafocení jsem všechny tři trsy opět přikryl sněhem, tím jsou chráněné proti mrazu a můžu vyrazit dál, podle řady lískových keřů.
Na větvích lísky pravě začíná růst další zimní druh, kornice otrubičnatá (Encoelia furfuracea).
Kornice patří do čeledi vřeckovýtrusných, plodnice jsou velké od jednoho do dvou centimetrů, kulovité, nebo oválné, hnědě poprášené, z počátku zavřené, později se otvírá plodná čast, ze které jsou po dozrání vystřelovány výtrusy.
Tak jsem udělal ještě pár fotek téhle dobou výskytu a tvarem zajímavé houby. Sněžení pomalu začalo nabírat na intenzitě, tak jsem to pomalu otočil a vracel se k autu.
Cestou k autu mi to nedalo, proto jsem ještě udělal kontrolu ohnivců......Jo daří se jim dobře.
Uvidíme, kolik toho sněhu napadá, ale každopádně chci příští týden jeden den někam vyrazit, i když to bude o něco těžší.... My seweřani se nevzdáváme.
Užijte si víkend, mějte se krásně. Kryšot.

Houby na houbách

6. ledna 2010 v 14:39 | Radek Pilař |  Cizopasné houby
Minulý rok se mi poprvé v životě podařilo najít housenici cizopasnou
(Cordyceps ophioglossoides).
Vyrůstá celkem vzácně na plodnicích jelenky obecné (Elaphomyces granulatus), která roste pod povrchem půdy na kořenech listnáčů i jehličnanů. Jelenka je dost hojná a lesní zvěř ji s oblibou vyhrabává, nafocenou ji ještě nemám, nechtělo se mi hrabat.
Housenice roste na povrchu půdy, pod zemí je ke svému hostiteli připojena kořínky, které můžou být i více jak dvacet centimetrů dlouhé. Samotná plodnice je drobná, 5 - 10 cm vysoká, hnědá, až hnědočerná, plodnou část pokrývají drobné bradavky. Na první pohled připomíná dřevnatku dlouhonohou, ale ta není rozdělená na dvě části.
Tuto lokalitu jsem objevil na rozhraní vzrostlého bukohabrového lesa a mladé smrčiny. Vyrůstaly průběžně od června do října na ploše asi dvaceti čtverečných metrů.
Existuje řada dalších druhů housenic, které rostou paraziticky na mrtvém hmyzu, nebo na kuklách motýlů. Žádnou takovou jsem ještě nenašel, je to o velké náhodě...
Housenice cizopasná

Další houby od Jizery

5. ledna 2010 v 19:50 | Radek Pilař |  Houby na rostlinném substrátu
Další z mnoha druhů rostoucích od léta do podzimu na rostlinných zbytcích je kropenatec otavní (Panaeolus foenisecii)
Opět nejedlý druh, který se umí elegantně tvářit před objektivem. Nejhojnější je na podzim, ale najdeme ho už v létě.
O kropenatcích toho ještě moc nevím, snad jen to, že je jich více.
Ale řekněme si něco o houbě zajímavější a hlavně jedlé.
U Jizery velmi hojná Límcovka obří, nebo taky vrásčitoprstenná (Stropharia rugosoannulata).
Je to ceněná jedlá houba, která se objevuje už na jaře v době májovek a roste průběžně ve vlnách až do pozdního podzimu. Má několik forem, lišících se barvou klobouku. U Jizery rostou dvě, se světlým kloboukem, ta je na prvním obrázku a varieta red, která má klobouk zbarvený hnědočerveně. Lupeny jsou široce připojené, světle šedé, ve stáří až černofialové. Dobrým poznávacím znakem je blanitý, nahoře rýhovaný prsten, ten ale velmi rádi pojídají plži, takže někdy úplně chybí. Ale tutový poznávací znak jsou bílé kořínky na třeni, které jsou dobře viditelné po vyjmutí plodnice ze substrátu.
Loni na podzim jsem zcela náhodou přišel na jednu velikou zajímavost. Byl jsem jednou ráno kouknout u Jizery na to, jak rostou. Na místě bylo asi patnáct jedinců límcovky, ale většinou už přerostlé. Na konec jsem našel jednu mladou a ještě zavřenou, vyjmul jsem ji a nafotil z různých stran a ve skupince se staršími plodnicemi. Nakonec jsem jel do zaměstnání a vyjmutou plodnici jsem nechal ležet na místě, že se tam odpoledne vrátím a porozhlédnu se ještě po dalších mladých, konzumních kusech.
Ten den už jsem to nestihnul, ani ten týden. Pracovní vytížení bylo neočekávaně tak velké, že jsem se na místo dostal až asi za deset dnů.
Ovšem překvapení bylo veliké. Nejen, že za tu dobu narostlo plno mladých límcovek, ale ta, kterou jsem tam nechal ležet, už byla normálně zralá. Normálně ležela na zemi, ale kořínky měla zapuštěné do země a vesele jela dál. Vůbec jsem to nechápal a u jiných druhů jsem tuto schopnost nepozoroval, Každopádně je to zajímavé poznání, schválně to vyzkoušejte a uvidíte, že nekecám. Bohužel už jsem to nestihl zdokumentovat, ale letos to určitě napravím a plánuju růst límcovky obří sledovat podrobněji. Němci ji pěstují na substrárech ze slámy a pilin, tak bych to chtěl taky vyzkoušet. O tom, jak se mi to bude, nebo nebude dařit Vás zde budu průběžně informovat.
Na druhém obrázku je varieta red.

V poslední době se límcovka obří velice často ukazuje na místech pokrytých mulčovací kůrou, (kruhové objezdy, záhony, prostory před supermarkety a td.) ve společnosti smrže pražského.
Pokud někdo máte zkušenost týkající se pěstování límcovky obří, budu Vám vděčný za radu a myslím, že nebudu sám.
Mějte se krásně. Kryšot.

Drobnosti od Jizery

4. ledna 2010 v 18:48 | Radek Pilař |  Houby na rostlinném substrátu
Mykologicky velmi zajímavá jsou místa okolo vodních toků, kde se při zvýšeném stavu vody usazuje vše, co voda přinese. I když na takových místech najdeme i plno věcí, které tam moc rádi nevidíme, například pet lahve, igelity a všechno možné, tak voda přináší hlavně velké množství rostlinných zbytků a ty se stávají živnou půdou pro různé zajímavosti.
Já mám několik takových míst u Jizery a můžu říct, že především podzim je zde na výskyt hub velice pestrý.Slzečník žloutkový (Bolbitius titubans)
Krásná houbička, která většinou roste ve skupinách, nebo i v trsech na rozkládajících se zbytcích rostlin, na půdě bohaté na dusík. Plodnice tvoří podle počasí někdy už v dubnu, ale většinou od května. Hlavní období růstu má slzečník žloutkový na podzim, to se jich dají najít stovky.
Na stejných místech nacházím i jeho příbuzný slzečník síťnatý (Bolbitius reticulatus)
Oba druhy si jsou dost podobné, ale tento se liší především kloboukem, který je vrásčitý, jakoby pokrytý síťkou, u žloutkového je klobouk většinou hladký, na okraji rýhovaný. Konzumaci slzečníků jsem zatím nezkoušel, ale v dostupných zdrojích je uváděn jako nejedlý.
Příště, další druhy od Jizery....Je jich moc a některé ani neumím určit.

Letos poprvé

2. ledna 2010 v 16:48 | Radek Pilař |  Výpravy na houby
Dnes proběhla plánovaná vycházka v povodí Mohelky. V dopoledních hodinách dorazil na smluvené místo Javas a za drobného sněžení jsme vyrazili nejprve kouknout na ohnivce.
Konečně se mi je povedlo nafotit v kombinaci se sněhem. Je to až neuvěřitelné, jak je ohnivec odolný proti vlivům počasí.
Sněhový poprašek bohužel většinu hub zahalil, ale něco se přece jen našlo...
Dokonce jsme si odnesli celkem dost sametonožek. Byly sice trochu zmrzlé, ale u nich to vůbec nevadí.
K vidění byly i další druhy, kornice otrubičnatá, pevník chlupatý, outkovka pestrá, nějaké trepkovitky, troudnatce, pařezníky pozdní a na žulovém pilíři nějaký lišejník.
No snad toho sněhu nenapadá moc, v současné době tu sněží docela hustě, tak uvidíme.