Prosinec 2009

Letos naposled.

31. prosince 2009 v 17:53 | Radek Pilař |  Výpravy na houby
Jak jsem psal včera, vydal jsem se dnes, i na vzdory deštivému počasí do bučin kolem řeky Jizery. Většina sněhu je ze svahů už pryč a tak jsem pátral po něčem zajímavém. Objevily se dva trsy přerostlé hlívy ústřičné, plno troudnatců, ale celkem mile mne překvapilo, když jsem uviděl na padlém buku světlé plodnice. Byla to né moc častá Rosoloklihatka čirá (neobulgaria pura).
Bylo na ní vidět, že už má své za sebou, ale některé plodnice se daly ještě fotit.
Letos se mi povedl jen jeden nález této houby, tak mám radost, že jsem to ještě na poslední chvíli stihnul.
Kromě rosoloklihatky toho už moc zajímavého dnes nebylo, snad jen tenhle ještě docela zachovalý trs lišky nálevkovité.
No, ale na konec prosince, co bych ještě chtěl....Na koše plné hřibů si ještě chvilku musíme počkat...Ono to uteče...


Doufám, že se tady s Vámi budu i nadále moci dělit o houbařské zážitky.Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů, elánu a všeho dobrého v roce 2010.

A stále rostou

30. prosince 2009 v 12:16 | Radek Pilař |  Zimní houby
Na pařezech a větvích listnáčů se v současné době objevuje sice nejedlá, ale krásná a fotogenická helmovka pařezová (Mycena tintinabulum).

Kdo z nás si udělá na Nový rok odpočinkovou procházku uklidňujícím lesem, má velkou naději, že narazí na překrásně rozkvetlý pařez, obydlený touto nádhernou houbičkou. Dokáže růst opravdu v bohatých trsech a pro objektiv fotoaparátu tak vytváří jedinečnou podívanou......
Já mám letos zatím jen tenhle jeden trsík, ale zítra se chystám do bučin, tak se snad nějaké ukážou. Na prvním snímku je focena asi před dvěma týdny, na tom druhém, zasněženém včera.
Do galerie každý den přidávám nové snímky, jde to pomalu, ale jistě. Pokud někdo budete mít nějaké pěkné snímky hub, nebo přírody, můžete mi je poslat na mail a já Vám je tu zveřejním, v galerii jsem pro Vás vytvořil speciální složku, je jen na Vás, kdy se tam něco objeví.

Ohnivec zimní

28. prosince 2009 v 15:02 | Radek Pilař |  Zimní houby
Včera jsem využil pozvání mého kamaráda a bylo mi dopřáno poprvé v životě vidět na vlastní oči ohnivec zimní (Microstoma protracta).Lokalita se nachází poblíž Liberce na dubohabrových svazích.
Ohnivec zimní roste pod habry, především na místech, kde není moc spadaného listí a kde je mech. V současné době mají velikost tak od jednoho do třech milimetrů a můžu říct, že se dost dobře nehledají. Ale o to má z nich člověk větší radost.
Jestli máte poblíž svého bydliště lokalitu, kde rostou habry, určitě ji během zimy prozkoumejte, protože právě tam by mohl být domov této vzácnosti. Chce to trpělivě rentgenovat mechatá místa a třeba se něké ty jeřabinky ukážou.
Máte nějaké zajímavé poznatky o ohnivci zimním? Klidně vesele pište do komentářů, nebo do knihy.

Právě rostou

26. prosince 2009 v 18:33 | Radek Pilař |  Zimní houby
Dnes jsem byl obhlédnout místečko, kterého si velice vážím. Nachází se v jedné rokli poblíž mého bydliště a je to zatím má jediná lokalita na ohnivce. Určování ohnivců je dost složitá záležitost, takže ještě přesně nedokážu na beton říct, o který ohnivec jde. Pravděpodobně to bude ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca), ale to mi pomůže určit kamarád pomocí mikroskopu v dubnu, až plodnice dozrají. Mohl by to být ještě ohnivec šarlatový, nebo jurský, ale to až na jaře.
Na mé lokalitě ohnivci rostou na tlejících vrbových větvích, které jsou porostlé mechem. Plodnice mají velice dlouhou životnost a odolnost proti povětrnostním podmínkám. Začínají většinou v prosinci, (letos už 20.11.) a sesychají až někdy v květnu, takže vydrží na stanovišti až půl roku.
Ohnivec je nejen docela vzácný, ale svým šarlatově červeným zbarvením a tvarem zajímavý, krásný a fotogenický. Nádherný je například kontrast červené a bílé, když při oblevě odtává sníh a z jeho zbytků začnou vykukovat červené kuličky na mechatém podkladu, to je prostě nádhera. Zatím je ještě takhle nafocené nemám, ale trochu sněhu snad ještě napadne.
Jestli se během následujícího týdne nějak razantně nezmění počasí a nenapadne plno sněhu, tak jste zváni na příští sobotu 2.1.2010 na mou lokalitu na obhlídku ohnivců. Je to poblíž města Turnov(severovýchodní Čechy), tak když budete mít zájem, ozvěte se mi na mail Krysot74@seznam.cz a dohodnem se na beton. Jinak v přilehlých nivách podél říčky Mohelky se dají najít i jiné mykozajímavosti, takže ohnivcema by to nekončilo.
Těším se na Vás....Kryšot.

Další z řady smržů

23. prosince 2009 v 17:41 | Radek Pilař |  Jarní houby
Na stejných místech, jako kačenky a ve stejnou dobu ¨se objevuje smrž kuželovitý (Morchella conica). Tento druh vyrůstá jako první, některé roky již koncem března. Já jich nacházím nejvíc na lesní cestě v opuštěném lomu a kolem ní pod osikami a jívami, ale od kačenek vždy odděleně. Docela mne zaskočilo, když na jednom místě, na milimetr přesně vyrostl dvojník smrže, který tam byl i rok před tím. Bylo to u obnaženého osikového kořenu, v místě kde se rozdvojoval.
"Kuželák" dorůstá zhruba stejné velikosti, jako "obecňák", to je asi 15 cm a patří mezi oblíbené jarní, jedlé houby. Já osobně si odnesu z lesa několik smržů, pouze když jich je moc, jinak sleduji jejich růst od malinka až po zaschnutí a můžu říct, že je to dost vytrvalá houba. Pokud se mi je podaří uchránit před dotěrnými plži, vydrží plodnice "kuželáka" 30 - 40 dnů v čerstvém stavu a pak ještě dalších asi 20 dnů trvá, než totálně seschne a rozloží se. "Obecňák" se kazí podstatně rychleji, tak 10 dnů, než dozraje a pak většinou začíná rychle plesnivět. Protože mám na smrže kuželovité jen jednu lokalitu, tak je pokládám za celkem vzácné a snažím se tato místečka chránit, myslím, že si to zaslouží.
Velice mohutný druh smrže, na který mám také jen jednu lokalitu je smrž vysoký (Morchella elata). Opravdu je to velice statná nádherná houba, dorůstající až 30cm.
Největší druh, který se dá u nás najít je smrž tlustonohý (Morchella crassipes). Ten je ovšem velice vzácný a já ještě neměl tu čest ho potkat osobně. Uvidíme, v příštím roce mám slíbeno od kamaráda, který na ně má místečko, že si je můžu přijet nafotit, Tak když budou, určitě si tady o nich ještě povíme.
Ale vraťme se ke smrži vysokému.
Lokalita se nachází v bývalém vojenském prostoru, který měla zabraný někdy od roku 1970 Rudá armáda a běžný přístup tam do roku 1992 nebyl vůbec možný. Naštěstí většina tého asi čtyřhektarové plochy zůstává nadále ležet ladem, takže se tu dají najít takovéto zajímavosti.
Smrži zde rostou na dvou místech, v kopřivách, na půdě bohaté na dusík a vždy poblíž planné jabloně. Na tohle místo jsem přišel teprve letos, tak ještě neznám, jak pravidelně rostou, ani jiné podrobnosti.....Na jaře snad budu o něco chytřejší.
Ti z vás, kteří jste ještě neměli to štěstí smrže vidět a to platí i pro ostatní zájemce, když budete mít na jaře zájem, kontaktujte mne emailem a není problém se domluvit na společné výpravě.

Kačenka česká....Jedlá, nebo nejedlá?

22. prosince 2009 v 14:09 | Radek Pilař |  Jarní houby
Kačenka česká (Verpa bohemica) patří také mezi jarní oblíbené druhy, v některých letech ji najdeme už v březnu.
Vybírá si místa, kam by mnohý houbař při svých toulkách ani náhodou nezabloudil. Já osobně mám kačenku českou ve svém houbovém repertoáru teprve od roku 2007. Objevil jsem ji tenkrát náhodou ve starém pískovém lomu, který už je víc jak dvacet let opuštěný. V současné době je celá plocha bývalého lomu zarostlá nálety osik, jív, bříz,jasanů a borovic...Snad jsem na nic nezapoměl...Zajímavé je, že zde rostou kačenky ve dvou odlišných formách. Na jedné straně jich jsou stovky, celá hejna, ale drobných plodnic se slabým třeněm, jejich velikost je tak asi do deseti cm. A na druhé straně lomu se objevují sice v menším množství, ale zato mohutné a masité plodnice, které měří i přes dvacet cm a mají zabarvení od bělavé až po lososově červenou.
Letos na jaře se zde ukázala velice vzácná krasočíška žlutá (Caloscypha fulgens) , kterou si přijel nafotit kamarád Zdeněk (Nahouby.cz posílá parádní fotky a příspěvky jako"z").
O krasočíšce někdy příště, vraťme se ke kačenkám.
Se Zdeňkem jsme bádali na tom, proč ty dvě variety? Na konec jsme na to přišli, Na místě, kde rostou ty masité kačenky byla ještě za minulého režimu zřízena skládka stavební suti. Dnes je to zapadané již dávno zetlelým listím a na první pohled to ani nepoznáte. Nicméně obsah vápníku a jiných minerálů zde bude podstatně větší, než na druhé straně lomu a to kačenám zjevně svědčí.

Na prvním obrázku je drobná forma.
Na druhém obrázku je velká lososově zabarvená plodnice.
A jak je to s jejich jedlostí?
Já osobně jsem jich v letech 2007 a 2008 pojedl stovky kusů, většinou naplněných masovou směsí a musím podotknout, že byly výborné.
Ovšem co se mi přihodilo letos.........Přinesl jsem si domů košík kačenek, a udělal si takový jarní houbový salát. Už ani nevím, co jsem tam kromně anglické slaniny dal, ale nebylo to špatné, teda asi dvě hodiny. Po těch zhruba dvou hodinách po večeři se dostavila silná nevolnost, ani nebudu popisovat, jak razantním způsobem se můj organismus té večeře zbavil. To trvalo asi hodinu kroucení nad záchodem. A jak to rychle přišlo, tak to odešlo.
Dobře, asi ta anglická nebyla zrovna čerstvá, řekl jsem si a nevěnoval jsem tomu větší pozornost.
Za několik dnů jsme u kamaráda na zahradě pekli kačenky plněné masovou směsí, bylo nás celkem devět konzumentů a krásně jsme si pochutnali. Za asi dvě hodiny se objevily stejné příznaky u dvou z nás. V tu chvíli jsem už věděl, že to nebude anglickou slaninou a pamatuju se, jak jsem si sliboval, že už je nikdy nevezmu do "huby".....No uvidíme na jaře.
Na internetu, už nevím přesně kde jsem se dočetl, že kačenka sice není jedovatá, ale obsahuje látku, na kterou člověk může dostat alergii a v tu chvíli se pro něj stává nejedlou.
Máte někdo podobnou zkušenost? Klidně pište.
Těm z Vás, kterým kačeny nevadí přeji labužnické pochutnání...No a nám alergikům nezbyde, než si upéct masovou kačenku pěkně se zelím a knedlíkem....a myslím, že si taky pochutnáme.

Smrž obecný a polovolný.

21. prosince 2009 v 12:22 | Radek Pilař |  Jarní houby
Myslím, že velmi zajímavý druh, o kterém se ještě z daleka neví vše. Smrž obecný (Morchella esculenta) se objevuje někdy v dubnu, na mých lokalitách většinou až první týden v květnu. Růst všech druhů hub je ovlivněn mnoha faktory a není rok jako rok, u smržů to ovšem platí dvojnásob. Já mám na obecňáky pět míst, ale ne na všech tvoří plodnice každý rok.
Pod skupinou jasanů u řeky Jizery jsem jich našel v roce 2003 něco málo přes sto jedinců na cca deseti čtverečných metrech. Natěšený jsem se tam vracel za rok, ale až do roku 2007 tam nevyrostl ani jeden. Na jiných místech zase v roce myslím,že 2007, kdy bylo relativně vlhko a já očekával invazi smržů, nalezl jsem jen pár kousků. Letos panovalo na konci dubna letní počasí doprovázené dlouhodobým nedostatkem vláhy, takže jsem smrže vůbec nečekal, ale jedno místečko přeci překvapilo asi padesáti kousky téhle úžasné houby. Ikdyž je nakonec nějaký labužník odnesl, je to důkaz toho, že má cenu vyrazit na smrže i přes to, že tomu počasí moc nenasvědčuje a leckdy můžeme být mile překvapení.
Pod jakýmy stromy hledat smrže obecné? Dočetl jsem se z dostupných zdrojů, že rostou pod javory, jasany, jilmy.........Já jsem při pátrání po smržích nachodil mraky kilometrů, ale všechny místa jsem objevil u Jizery, vždy pod letitými jasany a na hlinitopísčité naplavenině, většinou ještě ve společnosti sasanky hajní.
Jestli někdo máte nějakou zajímavou zkušenost se smrži, kterou si nechcete nechat pro sebe, nebojte se a pište vesele do komentářů, nebo do diskuse. Jestli v příštím roce budete mít zájem,vezmu Vás na svá místečka na exkurzi...Ale o tom zde dám ještě v čas vědět.
Ve společnosti smrže obecného se občas objeví u nás vzácnější smrž polovolný (Morchella semilibera). Jedná se o drobnější druh, u ostatních smržů je klobouk přirostlý celou vnitřní plochou k třeni, u smrže polovolného je to jen asi do poloviny. Ani tento druh se nevyskytuje každý rok pravidelně.
Příště smrž kuželovitý a vysoký...

Ještě něco jarního od vody

18. prosince 2009 v 13:29 | Radek Pilař |  Jarní houby
Přátelé, vžijte se do té pohody, teplota vzduchu se pohybuje už kolem patnácti stupňů, většina ptactva právě hnízdí, kousek proti větru od vás doprovází srnka malého strakatého koloucha, v každé tůňce se honí za hmyzem několik pstruhů........No prostě lék nejmocnější. Tohle období asi miluje většina z nás.
To je právě ten čas, kdy se tak rád procházím kolem lesních potoků. V okolí mého bydliště, Malé Skály takových potůčků máme hafo a snad jen zázrakem většina z nich pramení a protéká neobydlenou, tudíš člověkem minimálně ovlivněnou oblastí. Doufám, že se nám je podaří v tomto stavu zachovat i pro další generace.
Při pátrání po míhavkách a vodničkách se dá narazit ještě na jednu jarní parádičku. V mokřinách kolem potoka nás občas překvapí v hojném počtu jedinců čapulka bahenní (Mitrula paludosa).
Další z řady jarních vřeckovýtrusných a vodních houbiček. Zde se nejedná o nějakou extrémní vzácnost, ale pro období výskytu a ekologii bývá dost často přehlížena.
Objevuje se většinou v druhé polovině dubna a našel jsem je ještě na konci srpna, takže poměrně dlouhá doba tvorby plodnic. Vybírá si silně podmáčená zastíněná místa, kde se dají najít stovky až šesti centimetrových čapulek na rozkládajících se větvičkách, listí, jehličí.....Na prvním snímku rostou ze staré smrkové šišky.
Doufám, že nám ta zima v poklidu uteče, příroda si užije zasloužený odpočinek a najaře nám zas ukáže, co umí za kouzla.
V příštím článku se budu věnovat jedlému a velice tajemnému jarnímu druhu..........

Další jarní houby našich čistých potoků.

17. prosince 2009 v 16:38 | Radek Pilař |  Jarní houby
Minule jsem psal o míhavce vodní. Ta není ovšem jediná, další vodní druh, který se dá najít na jaře je její příbuzná, o něco častější míhavka přisedlá Vibrissea leptospora.
Jsou to drobné, do 0,5 cm široké čočkovité plodnice, bez třeně a jak sám název napovídá, jsou spodní stranou pevně přisedlé na tlejících větvičkách, většinou listnáčů ponořených do tekoucí čisté vody. Slovo častější zde píšu z vlastní zkušenosti, protože jsem ji našel na více lokalitách, vždy v malých čistých potůčkách.
Barva plodnic je většinou žlutá až okrová. existuje údajně ještě míhavka odbarvená, která má plodnice světlejší barvy, ale na beton se prý dá určit pouze mikroskopicky. Pokusím se o ní něco zjistit, ale tu možnost máte i Vy. Můžeme zde v komentářích o ní rozjet debatu.
Vrátíme se k míhavce přisedlé, údajně se dá najít i na jehličnatém dřevě, já jsem ji viděl zatím jen na listnáčích a to vždy ve skupinách, někdy jich je více než odhadem sto na jedné větvičce o průměru asi 5 cm. Budu se snažit o míhavkách v době jejich výskytu toho co nejvíc zjistit.
Dalším druhem, který na mých lokalitách doprovází míhavky je vodnička potoční Cudoniella clavus. Plodnice jsou také drobné, tak do dvou centimetrů a co se týká barvy, tak jsou docela proměnlivé. Třeň je většinou bělavý až světle hnědý, ale klobouk je někdy bílý, jindy hnědý, nebo světle zelený, zatím jsem nepřišel na to, čím to je, protože se na jednom klacku dají najít vodničky různých barev.
Více fotek najdete v galerii v kategorii "vřeckovýtrusné"....Zatím tam toho moc není, ale budu tam průběžně vkládat nové. Na jaře jsem se teprve učil fotit, tak ty snímky ještě nejsou nic moc.
Příště je na řadě čapulka bahenní.

Jarní krásy našich potoků

15. prosince 2009 v 16:52 | Radek Pilař |  Jarní houby
Paní zima už nám jasně dává najevo, že přebírá dočasně vládu a zahaluje letní a podzimní houby do období zaslouženého odpočinku. My tedy máme dost času na to, připomenout si, co nás, přírodní natšence čeká v dlouho očekávaných jarních měsících.

Kdo z Vás ji už někdy spatřil, tak mi dá jistě za pravdu, že se jedná o jednu z nejkrásnějších jarních zajímavostí našich čistých potůčků, lemujících kouzelná zalesněná údolíčka. Na místech, kde se objevuje doslova rozkvétají větvičky ponořené do křišťálově chladivé tekoucí vody.....
Ano je to ona.....Míhavka vodní (Vibrissea truncorum)
Míhavka vodní je drobná, do dvou centimetrů vysoká. Plodná část je žlutooranžová, až pomerančově oranžová, posazená na šedém, až černém třeni.
Jedná se o vzácnost, zařazenou do Červené knihy ČR a SR, jako kriticky ohrožený druh.
Já jsem ji našel letos na jaře poprvé a můžu říct, že jsem za ní našlapal moc jarních kilometrů. Tato lokalita se nachází na horním toku jednoho lesního potoku, který se zde rozdvojuje. Je to známka toho, že je míhavka vodní opravdu velice háklivá na čistotu a složení vody, protože zde roste jen na jednom rameni, asi na 700 metrů dlouhém úseku, který končí tak 200 metrů pod prameništěm. Od soutoku dolů, ani v druhém rameni jsem o ní nezavadil. Další zajímavostí je, že oblast jejího výskytu na této lokalitě končí právě těch zhruba 200 metrů od pramene a to najednou, jako když mávneme proutkem. Skoumal jsem, skoumal, ale žádnou viditelnou změnu jsem nezaregistroval. Je možné, že voda vlivem tření o podklad získává hodnotu PH potřebnou pro její růst až po určité vzdálenosti, ale je to zatím jen úvaha. PH se chystám měřit na jaře v době jejího výskytu a snad pak budu chytřejší.
Jestli někdo máte nějakou podobnou, nebo jakoukoliv zkušenost týkající se míhavky vodní, pište do komentářů pod tímto článkem, věřím, že nebudu jediný, koho to bude zajímat.


Příště budu psát o dalších jarních vodních houbách.



Jedlé houby, které se dají během prosince najít.

8. prosince 2009 v 16:01 | Radek Pilař |  Letní a podzimní houby
Většina lidí si myslí, že houbařská sezóna končí někdy v polovině října. To je ale omyl. V mírném pásmu severní polokoule rostou houby po celý rok. V každém ročním období se vyskytují různé druhy. Letošní nadprůměrné listopadové teploty prodloužily sezónu letním a podzimním houbám a tak se stává, že i v současné době nacházíme druhy, které v jiné roky už dávno skončily. Myslím, že kdo půjde tento týden do lesa, tak při troše štěstí může najít i pravého hřiba a posunout si tak rekord v datumu nálezu. No byla by to velká náhoda, ale co kdyby, za pokus to stojí.
Tenhle krasavec se mi připletl do cesty 25.11.
Bylo na něm vidět, že je čerstvý a rychle rostlý. Na omak tuhý, voňavý, ústí rourek krásně žlutá...
Chce to pátrat ve vrstvě spadaného listí, kam se tak snadno nedostanou ranní přímrazky....


V současné době je nevim jak jinde, ale na Liberecku velmi hojný pařezník pozdní (Panellus serotinus).
Je to jedlý druh, některé plodnice jsou sice hořké, ale třeba do octového nálevu, nebo do asijských pokrmů je výborný. Pařezník se docela podobá některým druhům hlív, ale při pozorném sledování rozlišovacích znaků je nezaměnitelný...
Základní rozlišovací znak je třeň, u pařezniku je okrový až tmavě hnědý, vždy pokrytý šupinkami,které jsou tmavší než podklad. U některých jedinců se může zdát, že chybí....stačí se pořádně podívat. Lupeny jsou od třeně ostře odděleny. U hlívy ústřičné jsou lupeny daleko sbíhavé, pozvolna končící na bělavém třeni....
Na následujícím snímku je trs odrostlejších pařezníků.
Pařezníky najdeme vetšinou od pozdního podzimu (listopad) do konce roku, při mírných zimách i déle. V některých letech jsem ho oběvil i v létě, (červenec, srpen) ale to jen ojediněle a plodnice se většinou rychle kazí.
Vybírá si vlhká místa kolem vodních toků a nádrží, kde roste v trsech na odumřelých kmenech větvích a pařezech olší, vrb, jív a jiných listnáčů, často ve společnosti penízovky sametonohé.


Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je další zimní druh, který je právě v plném nasazení. O hlívě a nejen o ní, ale o velkých výpravách za touto nádhernou houbou Vám více poví můj nový kamarád, mykolog a milovník přírody
Václav Burle ZDE, na svém úžasném blogu. Opravdu to stojí za to.
V mladých borových lesích se stále ještě dá najít Šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) a to v dost hojném počtu. Jak sám název napovídá, oběvuje se většinou pozdě na podzim, především po prvních mrazech a roste pak do totálního zámrzu.
Tvarem lupenů a pozdním růstem pod borovicemi je tento druh nezaměnitelný za žádnou jedovatou houbu, záměna je možná jen za jiné druhy šťavnatek, které jsou také jedlé.